O knize: 2013 / V létě 1944 posádky "Létající pevnosti" bombardovaly Německo od r. 10kilometrové výšce, kde se obyčejné pístové stíhačky pohybovaly jako „ospalé mouchy“, byli šokováni výskytem nových letadel mezi nacisty - drobná letadla podivného tvaru neuvěřitelnou rychlostí dohnala americké bombardéry, beztrestně je střílela z 30 -mm vzduchová děla a rychle zmizely, než stihli střelci opětovat palbu. To byl křest ohněm pro legendární stíhač Me 163 „Komet“, kterému se přezdívalo „nejošklivější letadlo 2. světové války“ – každý, kdo ho viděl poprvé, byl zaskočen: jak může tento „hlaveň“ vůbec létat? ! Ale nejen vzlétl, stal se prvním letounem, který dosáhl rychlosti 1000 km/h, a jediným raketovým letounem, který se účastnil bojových operací. Za rekordní rychlost, fenomenální nadmořskou výšku a rychlost stoupání, které umožnily „získat“ jakékoli nepřátelské bombardéry, však bylo nutné zaplatit velmi draze, především obrovskou nehodovostí - palivová rezerva Komety byla stačilo jen na 10 minut letu a museli přistát po zastavení motoru, nebezpečně vysokou rychlostí (více než 220 km/h), a ne na podvozku, na který v prvních úpravách prostě nebyl prostor, ale na speciální lyži, aby sebemenší chyba mohla stát pilota život. Samozápalné složky raketového paliva byly navíc natolik toxické, že naleptaly jakoukoli organickou hmotu – jsou známy případy, kdy se po neúspěšném přistání tělo pilota během pár minut zcela rozpustilo, nepomohly ani ochranné obleky. .. Není divu, že piloti Me 163 dostali přezdívku „sebevražedné bombardéry“ a experti Lidé se stále dohadují o tom, jak účinný byl tento stíhač a zda si zaslouží být nazýván „zázračnou zbraní“, která by mohla změnit kurz vzduchu války, kdyby se Němcům podařilo postavit více těchto strojů Nová kniha předního leteckého historika tyto diskuse ukončuje a vzdává hold nadějnému stíhači se všemi jeho výhodami i nevýhodami..